Poznámky ze zasedání rady české a slovenské charity.

Poznámky ze zasedání rady české a slovenské charity.

Ve dnech 17. - 18. září 2015 se po několika letech konala rada ředitelů a prezidentů Charity ČR a Slovenskej katolíckej charity opět společně, tentokrát ve Spišské Kapitule. Našim hostitelem byl spišský biskup, Mons. Štefan Sečka, zázemím zas prostory tamního kněžského semináře. Setkání to bylo krátké, za to intenzivní, jak pracovně, duchovně i společensky. A tak kromě pracovních jednání, zbyla trocha času i na místní církevní a historické památky, společně u stolu Páně jsme se pak ráno sešli na mariánském poutním místě v nedaleké Levoči (foto).

Mezi body společného jednání nechyběla ani aktuální otázka migrantů, zejména v oblasti sociálních služeb a integrace běženců. A ať už bude unijní hlasování o kvótách přijímáno jakkoliv, bude nezbytné brát ohled zejména na čtyři aspekty při poskytování naší pomoci. Je nezbytné, aby se naučili nebo je naučit jazyk, což je výzvou i pro naši charitu, jestli bychom, tak jako už několik let učíme Ukrajince, uměli učit česky třeba Syřany. Jistě také nebude pro ně lehké sehnat zaměstnání, ale zde se zase otvírají možnosti sociálního podnikání. Neméně důležitou je i otázka kulturní integrace, ve zcela jiném a dosti odlišném prostředí, které neznají. A to, co záleží i na každém z nás, je jejich soužití s majoritní společností. Jako křesťané si jistě připomeneme také Kristova slova: „Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25, 40). Na otázku: „Pane, kdy jsme tě viděli na cestě a ujali či neujali jsme se tě?“ si tak můžeme odpovědět i teď. Tak či onak Charita organizuje sbírky humanitární pomoci a pracuje v krajinách, kde je to potřeba a na internetových stránkách lze dohledat dokonce seznamy konkrétních věcí, které mohou desítkám tisícům lidí někde v lese nebo v poli ještě dobře posloužit. Skutečnost, že jsou si CHČR a SKCH blízké nejen geograficky je znatelná i z neformálních setkání a kuloárních jednání, ze kterých někdy vychází i konkrétní spolupráce. Jejím výsledkem pak může kupříkladu být i takový kuriózní výsledek, že se tři, vyřazené a ale zcela funkční polní kuchyně, které získal o. Rostislav od slovenské armády pro východní Ukrajinu, dostanou co nejdříve na místo určení. Možností jak pomáhat, nejen utečencům, no v jistém smyslu i sami sobě je mnoho, důležité je, abychom, jak říká motto SKCH, byli „blízko pri človeku“. Dá-li Pán, bude tradice společných setkání pokračovat za několik málo let někde v Čechách a budou i nadále přínosné nejen organizacím, ale i každému zúčastněnému. Poznámky učinil o. Ján Kočerha, prezident ŘKCH